Zdravim, posílám seminárku!

1Jak naznačuje titulek příspěvku, přicházíme dnes s (ne)veselým edukačním okénkem na téma psaní emailu pedagogovi (s malým dodatkem o oslovení pedagoga tváří v tvář).

Část první: Píšeme oficiální e-mail

Situace č. 1
Představte si, že jdete vyučujícímu odevzdat svou seminární práci. Zaklepete na dveře jeho kanceláře, on otevře a vy mu beze slova hodíte seminární práci v lepším případě na stůl, v horším pod nohy. Kdyby toto bylo edukační video okénko, v tomto okamžiku by se obraz zastavil a někdo by řekl: „Takhle tedy ne!“ Neposílejte e-mail bez vyplněného předmětu a už vůbec ne bez textu! Jedna z vyučujících na Filozofické fakultě odpovídá na takové emaily adekvátně – pošle též prázdný e-mail.
Situace č. 2
Představte si, že jdete vyučujícímu odevzdat svou seminární práci. Zaklepete na dveře jeho kanceláře, on otevře a vy mu řeknete: „Nazdar, nesu tu seminárku!“ – správně, takto také ne. Předně vyučujícího řádně oslovíme. V e-mailové komunikaci řádně znamená, že mu nebudeme přát dobré ráno, den, dopoledne, poledne, odpoledne, večer či noc. V e-mailové komunikaci se tento typ pozdravu nepovažuje za příliš zdvořilý. Nenecháme se zmást tím, že v osobní komunikaci je tomu právě naopak. Ta správná formulka zahrnuje „vážená, vážený, vážené, vážení“, následují varianty paní/pane + titul (nejvyšší získaný)/funkce nebo titul + příjmení:
Vážená paní doktorko/ Vážený pane děkane/ Vážená profesorko Koniklecová …
Ženu oslovujeme vždy jako „paní”. Na její rodinný stav nepoukazujeme. Stejně, jako bychom nenapsali „Vážená vdovo Koniklecová“, nepíšeme ani „Vážená slečno…“A protože méně je často více a nepotřebujeme, aby nám oslovení zabralo půl strany, nepoužíváme paní/pána, titul a příjmení dohromady. Také příliš nedoporučuji, aby student oslovoval adresáta jako „kolegu“. Ať už vám jazykový cit pomůže vybrat kteroukoli variantu, v každém případě používejte 5. pád! 5. pádu se mnoho zemí zbavilo či zbavuje – nečiňme tak my. Kromě toho, že se můžeme v záplavě jazyků cítit výjimečně, zní málo co tak hrozně jako „pane Novák“.
V samotném textu e-mailu se vyjadřujte stručně a výstižně. Pokud jste se nemohli dostavit na hodinu/zápočet/zkoušku, nepopisujte vyučujícímu, že jste měli střevní koliku s dosti nešťastným průběhem a kolik vyšetření to zahrnovalo. Jednak by měly nějaké skutečnosti zůstat intimními, jednak to vaše pedagogy nezajímá. Pokud máte puzení detailního vysvětlování, vymlouvat vám to nebudu, ale v žádném případě vyučujícímu nelžete. Ponižujete se tím. A dříve či později za to budete potrestáni, protože pedagog s největší pravděpodobností pravdu zjistí. Pokud nezjistí, vypadají vám do roka vlasy a slezou nehty! I na nohou!
Loučíme se opět nějakou pěknou frází – poděkováním za ochotu (za cokoli), přáním pěkného dne apod. Podepisujeme se celým jménem, popřípadě připojíme studovanou fakultu, obor…
Když už zmiňuji ta celá jména – chápu, že podoba e-mailových adres, které jsou k dispozici, není nevyčerpatelná, přesto se pokuste zvolit si e-mail hodný vysokoškolského studenta, který vás vyučujícímu identifikuje nejen pravým jménem, ale také jako dospělého jedince. [email protected] není pro někoho, kdo překročil věk dvanácti let příliš reprezentující, to si řekněme rovnou. Pokud přesto tento typ e-mailové adresy máte, tím spíše apeluji na podepsání se vaším skutečným jménem a příjmením!

Část druhá: Oslovujeme, voláme tváří v tvář

Představte si, že jdete vyučujícímu odevzdat svou seminární práci. Zaklepete na dveře kanceláře, jeho kolega otevře: „Dobrý den, je tady … ehm, ehm, Koniklec?“
1. Zjistěte si, jak zní správně příjmení vyučujícího a jaké k němu náleží tituly.
2. Při oslovení používejte správný, nejvyšší dosažený titul/ funkci.
3. Zbavte se zlozvyku ze středních škol, kde vás nutili oslovovat všechny jako profesory! Profesor z nich, pravděpodobně, nebyl nikdo. V tomto případě se jednalo pouze o pracovní označení. Na vysoké škole už je ovšem záhodno si v tom udělat pořádek a oslovovat pedagoga titulem, který mu řádně náleží a na kterém tvrdě pracoval.
Poznámka k titulům: většinou nejde o to, že se vyučující urazí, pokud nepoužijete titul, popřípadě pokud použijete nesprávný titul. Jde o to, že při každém kontaktu s pedagogem ukazujete míru vaší (ne)ignorance a respekt k oslovované osobě a práci, kterou jeho tituly reprezentují.

Poznámky pod čarou: všem zaujatým genderovou problematikou se omlouvám, že jsem v příkladech volila většinově mužský rod. Všechny popsané situace jsou líčeny podle skutečných událostí, zříkáme se ovšem zodpovědnosti, pokud se v nich někdo pozná! Za podněty, které mě vedly k napsání tohoto příspěvku, děkuji svým milým kolegyním a kolegům z Filozofické fakulty.

Vážené a vážení,

pokud budete v psaní e-mailové komunikace váhat, můžete též nalézt inspiraci na internetových stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. (zde).

S pozdravem a přáním hezkých dnů
Barbora Poslušná

  • Vendy M.

    Děkuji za další skvělý článek. Oceňuji ho tím spíš, že jsem poměrně dlouhou dobu díky své nevědomosti také “dobrýdenovala” Dnes se zpětně stydím…a tohle by si měl přečíst každý student! V.

  • Evča Křenková

    Ahoj,
    kromě zmíněného si já potrpím ještě na rozlišování emailu (nátěru) a e-mailu (elektronické pošty 🙂 )
    Jinak já teda na začátku e-mailu zdravím, přijde mi to v pohodě, popřát tomu člověku hezký den.
    Ohledně oslovení paní/slečna, už mě to taky začíná točit to věčný slečnování, bude mi 27 a začíná se mě to dotýkat 🙂 , používá to dokonce i doc. Bauer, kterého jinak považuji za velice zdvořilého.
    Tem, kteří se za žádnou cenu nechtějí vzdát svého e-mailu [email protected][email protected]… doporučuji pro školní konverzaci používat školní e-mail, který je všem studentům JU automaticky zřizován.

    • Barbora

      Evi,

      s emailem a e-mailem máš pravdu! A já mám hned v prvním odstavci chybu! Ale jinak si dávám pozor
      Já osobně nemám s dobrým dnem problém, ale podle pravidel e-mailové(dopisové) komunikace je to považováno za příliš familiární. Každopádně to je asi ten nejmenší problém

    • Pája

      vidíš, Evi…já jsem s oslovením “slečna” spokojená a naopak mě zase točí, když mi přichází faktury na paní Staňkovou

  • Karel

    A on tohle opravdu někdo nezná? No, pokud se tohle musí připomínat i lidem co studují VŠ, pak je v tomhle státě asi něco špatně, nemyslíte?

    • Barbora

      Karle, a Vy si myslíte, že bych o tom psala, kdyby se to nedělo? A zrovna tohle, domnívám se, není problém státu. Je to problém jednotlivých lidí, kteří buď nedávají pozor, když jim to někdo vysvětluje, nebo jsou líní si to sami zjistit. Svádět všechno na stát asi nejde. Druhá věc je, že na VŠ je opravdu hodně lidí, kteří by snad neměli mít ani maturitu, ale to je už jsme jinde.

  • Veronika H.

    Děkuji velice za tento článek, s oslovováním akademiků ze strany studentů mám nemalé (nemilé) zkušenosti.