Život s kočkou není pro kočku?

kocicak3Odmalička jsem byla zvyklá na psy, na komunikaci s nimi a vcelku i rozumnou domluvu. Teď jsem se ale ocitla v domácnosti s dvěma kočkami a pomalu a jistě zjistila, že kočka není pes. Funguje úplně jinak a já stále nemůžu najít to správné ovládání (nejlépe dálkové). Tyhle chlupaté věci vám vážně umí zpříjemnit a osladit život! Až by mě vážně zajímalo, kdo kdy řekl, že kočky jsou roztomilá zvířata!

Kytky, ty já rád
Do nového bytu jsem si přivezla hodně kytiček, které mám ráda. Jsem zvyklá, že pes si jich nikdy nevšímal. Maximálně jen jako štěně. Jenže! Zjistila jsem, že nejoblíbenější kočičí činností je, když ty kytky můžou oždibovat, pak se z toho poblinkat…to jim však nevadí a vrhají se na zelené chudinky znovu. A pak zase blinkání. A tak stále dokola! Chudáci kytky, chudák ten, kdo to pak má uklízet!

kocicak2Já mít hlad! Teď! Hned!!!!
Sotva otevřu dveře, ráno oči a nebo se jen přiblížím ke kuchyni, běží přede mnou předvoj koček, které si myslí, že jim jdu zase dát něco dobrého do mističky. A řvou! Nedej bože, když jim hned nic nenaservíruju, to se za mnou táhnou jak smrad, strkají do mě, křičí a jejich neustálé mňaúúúúúú mi nedovolí, abych se na něco soustředila. Když se jim však opovážíte dát něco nevhodného, třeba konzervu za tři padesát, dají vám to vědět. A pak zase uklízíte ty prokleté kočičí zvratky… To totiž musí být samý losos, telecí, ledvinky a nebo rovnou kalamáry v jogurtu (to vážně existuje!).

Nespi! Nečti! Nekoukej! Drbej!
Bojkotují každou mou činnost, která mi znemožňuje, abych si všímala jich. Při spánku po mně šlapou a nebo do mě zatínají drápky, při čtení si rovnou lehnou na knihu a při práci na počítači zase na klávesnici. Při sledování filmu se úplnou náhodou zrovna uvelebí před obrazovkou s nevinným výrazem: „Já nic, já kočka!“

To je ale hezká kabelka!
Místo kabelky lze doplnit kteroukoliv věc, která je vám drahá. Jako škrabadlo nebo hračku lze totiž použít cokoliv. Obzvlášť oblíbené jsou tkaničky u bot a nebo ucha u tašek, ty se totiž nejlépe žvýkají.

kvikCo to máš dobrého?
Kočky, alespoň ty naše, neznají příliš pravidla slušného chování. S klidem vám koukají do talíře, když zrovna jíte a nejen to! V nestřežené chvíli vám náhle zmizí kus lososa…a za chvíli další. A ještě se pak snaží předstírat, jak je trápím hlady. S pupíkem, který sotva utáhnou a já usínám s kručícím žaludkem.

Já mám tak krásný kožíšek!
Krásný možná, ale chlupy jsou, kam se podíváš. Na černém oblečení se zvlášť vyjímají! Návštěvě se pak blbě vysvětluje, že ty zrzavé a černé chlupy v jídle jsou vlastně záměr…tak to stálo v receptu! A je to děsně zdravé, páč je to přece BIO…chlup.

Co neschováš, to nemáš!
Kočka je zvíře zvědavé, a to tak, že ani pavlačová drbna na ní nemá. Každý šuplík proleze, poličku, skříňku a ještě při tom s viditelnou radostí shodí vše, co jí přijde do cesty. Naše černá kočka s bílými fleky (podobnost se strakou je jistě čistě náhodná), má navíc tendence si mé věci rovnou přivlastnit. Slabost má pro tužky a gumičky do vlasů. Ale já tu její skrýš jednou objevím!

kvik2Tady se tak krásně spinká!
Jedna naše kočka si našla naprosto ideální místo na spaní: mé vlasy! Dlouhou dobu jsem se divila čím to, že každé ráno mám na hlavě vrabčí hnízdo, na kterém zlámu několik hřebenů. Pak jsem ale záhadě přišla na kloub! Ustala si tam kočka!

PS: ale i tak je mám ráda:)

Markéta Veselá mňau 🙂