Zločin

Kdo zabil Rosie Larsen?

Kdo zabil Rosie Larsen?

Každý z nás (kromě workoholiků) má své prokrastinační nebo relaxační techniky.  Tedy aplikované buď ve chvíli, kdy máte práci a učení, kam se podíváte – tak pro jistotu odkládáte všechno, nebo kdy za sebou máte nějaký vyčerpávající výkon a potřebujete na nějaký čas nepřemýšlet. Pokud takové chvíle vyplňujete televizí/filmy/seriály, pravděpodobně si nepustíte nic od Ingmara Bergmana. Pro tyto chvíle jsou vlastně nejvhodnější pohádky a podobně nenáročné záležitosti.  Pro mě jsou to detektivky.

Ať už v knižní či audiovizuální podobě. Ne, že bych zvládala úplně všechno, ale mám ráda i ty dějově poněkud jednodušší a ne příliš uvěřitelné, i ty pro náročnějšího diváka. Seriál, kterému chci věnovat tento článek, patří spíše do druhé kategorie a jmenuje se The Killing. Patří k severským kriminálkám, které ČT2 (pokud vůbec) ráda vysílá třeba kolem jedné hodiny ranní.  Což je z mnoha důvodů velká škoda.

The Killing je americký remake dánské kriminálky Forbrydelsen, v České republice jsou seriály uváděny pod názvy Zločin či Vražda.  Já jsem (bohužel) zatím viděla pouze verzi americkou. Takže nemohu posoudit rozdílnou kvalitu. Nicméně i tak je laťka nasazena dost vysoko. The Killing má 3 sezóny po dvakrát 13 a jednou 12 dílech. V prvních dvou sezónách se řeší jeden jediný případ, a to vražda šestnáctileté dívky. V sezóně třetí je to pak další případ, který má ale své propojení s případem prvním.

Typicky severská, v současnosti i díky mnoha úspěšným autorům severských detektivek, čím dál tím více populárnější nálada je zprostředkovaná nejenom skrze potemnělejší a sem tam roztřesenější kamerou, ale především skrze jednotlivé charaktery. Seriál neplýtvá akčními scénami (jenom ve třetí sezóně je jich trochu více), ale soustředí se na psychologizaci postav. Do vyšetřování vstupují problémy rodinných příslušníků zavražděné, probíhající volby na post primátora a v nemalé míře i problémy samotných detektivů.

Zatímco ve většině stereotypních amerických seriálů jsou často detektivové a) otravní moralisté, kteří neznají selhání nebo b) otravní moralisté, kteří mají temnou skvrnku ve své minulosti a současný ctnostný život ukazuje jejich silnou vůli nebo c) otravní moralisté, na nichž byl spáchán zločin, a proto se rozhodli být policisty. A tak podobně. Zatímco detektivové severských seriálů bývají často ukazováni jako jistý druh spodiny společnosti, po letech strávených na oddělení vražd lehce vyšinutí (vlastně docela logicky) a opuštění, neschopní navázat v podstatě jakékoli sociální vazby.

Sarah Linden a Stephen Holder

Sarah Linden a Stephen Holder

A to jsou i představitelé hlavích vyšetřovatelů v The Killing. Sarah Linden v podání  Mireille Enos a její parťák Stephen Holder, kterého hraje Joel Kinnaman. Sarah bojující o udržení syna ve své péči, posedlá prací (kvůli které byla v minulosti hospitalizována na psychiatrii) a bez cigára téměř neviděná – navzdory jisté strohosti a upjatosti nesmírně (a uvěřitelně) emocionální. A světe div se – obléká se tak, jak bych se asi oblékla já, kdybych měla jít k rybníku ohledat mrtvá těla. To znamená, že nemá deseticentimetrové podpatky a blůzičku s výstřihem až k pupíku. Zato má dost svetrů, vyvolávajících vzpomínky na vyrážku z ručně pletených dárků od babičky. Dokonce ani nepoužívá make-up, takže si nekladete otázku, proč jenom vy po probuzení vypadáte jak mrtvola. Lindenová tak vypadá neustále. Za parťáka dostane vyléčeného feťáka Holdera, se kterým je na počátku pojí zejména to kuřivo. Takže si vyšetřování tak trochu vzájemně komplikují.

Po prvních minutách prvního dílu se může dostavit pocit úzkostného vědomí ztracenosti své vlastní existence a naděje (neřku-li jakýkoli pozitivní náboj) slovem do pekla světa nepatřícím. Ale jakmile začnete, nelze přestat. Tím, že se řeší pouze jeden případ, po skončení dílu prostě nemůžete jen tak vypnout televizi/počítač a nechat si něco zase na další den. Takže když odsunete veškerou práci pryč, jdete při troše štěstí spát v pět ráno, zato už víte, kdo je vrah. A i zkušený divák detektivek je překvapen. Nic není idealizované a přikrášlené, nic není předvídatelné. Je to depresivní, je to neotřelé a je to děsivě uvěřitelné.

1. srpna startuje 4. (finálová) sezóna. Takže pokud máte rádi severské přítmí, The Killing vřele doporučuji. A bez výčitek doporučuji i dánské Forbrydelsen, mám nejasné tušení, že to bude ještě lepší než jeho americká verze.

Bára Poslušná