Zvěrstvo odjinud: tropičtí martináči

1-actias-selenePřišla Vám již někdy domů do schránky bublinková obálka, jejímž cílem je chránit vzácný obsah uvnitř? Mně se to stalo teprve nedávno, asi tak čtyři měsíce nazpět. Samozřejmě to nebylo jen tak, že by mi, aniž bych pohnul prstem, jen tak přišla do schránky právě ona obálka. Pohnul jsem prstem několikrát, když jsem na jednom nejmenovaném serveru našel inzerát, že dotyčný člověk prodává vajíčka tropického martináče Actias selene. Po výměně několika mailů jsem se s dotyčným dohodl a za dva dny byla bublinková obálka v mé schránce. Uvnitř složený papír A4, na němž jsem marně hledal nějaké rady k chovu. Byl prázdný, jen na něm byla přilepena tvrdá plastová trubička s třiceti vajíčky onoho martináče. Vystačil jsem si tedy s informacemi na internetu, vajíčka jsem umístil do petriho misky na navlhčený ubrousek a čekal jsem, co se bude dít.

 

2-Actias_selene_L2Asi po týdnu to začalo. Z vajíčka se vykulila černo-oranžová housenka dlouhá asi 6 milimetrů, po chvíli následovaly další a chtěly po mně žrádlo. Zná někdo z čtenářů bobkovišeň? Já jsem jí poznal až při chovu, neboť jsem obíhal všechny pražské parky s cílem nalézt tento tvrdolistý keř. A když jsem ho konečně našel a poněkud umenšil (v botanické zahradě), přišel jsem na to, že housenkám moc nechutná. Další keř na seznamu poživatelných pro druh Actias selene je rododendron. Jednoduchou úvahou jsem zjistil, že v botanické udělám menší škodu, pokud jim budu zastřihávat tu spoustu velkých rododendronů, než jednu malou bobkovišeň, a tak jsem v útlém věku tří dnů převedl housenky na tuto potravu (pro případné chovatele doplňuji, že změny potravy v průběhu chovu bývají doprovázeny až 50 % úmrtností, tak takové změny raději nedělejte). A tak mi odešlo 50 % housenek, tedy z šestnácti mi jich zbylo osm (zde je asi patrný nesoulad, líhnivost vajíček nebývá stoprocentní, u vajíček z oné bublinkové obálky byla přibližně poloviční).

 

Actias_seleneL4Postupem času, jak jsem si začal číst více a více informací o chovu tropických martináčů, jsem přišel na to, že jsem si objednal asi ten nejtěžší chovatelsky dostupný druh. Tak to dopadá, když člověk udělá něco spontánně. Inu, něco k těm jeho nárokům. Tento martináč pochází z indonéské oblasti, kde se nazývá poeticky Indian luna moth. Jeho nároky jsou tedy také veskrze tropické. Nejlépe se cítí ve 28 – 35 °C v prakticky 100 % vlhkosti. Housenky (zejména malé) je třeba denně rosit. Dále je záhodno housenky porosit, pokud se podezřele přestanou hýbat – to jsou asi poněkud vyschlé. Na druhou stranu je třeba housenky nepřerosit, neboť zvíře takové velikosti se Vám lehce utopí v kapce vody. Aby nebyl problémům konec, housenky se přibližně po týdnu svlékají. Mám ten dojem, že k úspěšnému svlékání je třeba rozdílných teplot ve dne a v noci, obdobně jako v přírodě. Tento prvek jsem zakomponoval, když mi v chovu po měsíci zbyly dvě deseticentimetrové housenky. Mimochodem, housenky se svlékají během svého života čtyřikrát a po každém svleku Vás překvapí nějakou změnou barvy a také svého apetitu (vždy roste). Třeba poslední instar je schopný spořádat osm listů rododendronu denně. Kdyby náhodou některého ze studentů Jihočeské univerzity inspiroval tento článek k chovu, pak chraň Bůh ten rododendron u menzy.

 

Attacus_atlasL3Kýženým momentem bývá obvykle ráno. To se přijdete podívat na housenku, místo ní ale vidíte takový hnědý chumel, který spojuje vše v nejbližším okolí. Začal proces tvorby hedvábí, i když zrovna z tohoto druhu by moc jemné nebylo. Housenka Vám tak dává najevo, že si můžete dát chvíli oddych od toho věčného běhání do botanické. Kuklení trvá přibližně týden (kokon bývá sice za dva dny hotový, ale když ho otevřete a podíváte se dovnitř, pořád na Vás kouká housenka /kdyby měla čím/). A tak se mi přibližně s týdenním rozestupem housenky zakuklily. Zavěsil jsem je na záclonu do akvária se 100 % vlhkostí a asi ob den rosil. Po šesti týdnech kukly změkly, začaly prosvítat křídla, oči a zanedlouho už na zácloně seděl první nádherný martináč. Množení bohužel nepřipadalo v úvahu, neboť se mi vylíhli dva samci. Pro případné zájemce o množení uvádím postup dle literárních zdrojů: oba partnery lehce omámíte etherem a pak jim přiložíte zadečky k sobě a jemně kroužíte, dokud nedojde ke spojení.

 

Samia_cynthiaVzhledem k průběhu chovu těchto martináčů jsem si pořídil i méně náročné druhy martináče hedvábného Samia cynthia ricini a martináče atlase Attacus atlas, jejichž chov je o poznání jednodušší. Jednoduchost nechť demonstruje fakt, že při páření martináčů atlasů postačí pouhé přiložení zadečků k sobě bez nutnosti předchozího omamování motýlů etherem a martináč hedvábný se zvesela páří sám při pokojové teplotě (někdy i více než ve dvou).

Autor: Marek Šmejkal

  • Gabi

    Wow, hodně zajímavé! A velmi odvážný chovatel! Já bych se do toho nepustila. Už jen proto, že se housenek štítím… 🙂

  • Kolly

    hmmm rady do začátku:
    1) před tím než si pořídíš nějaké zvíře vždy si o něm zjisti náročnost chovu potravu atd. chyba také prodávajícícho, že ti neposkytl bližší informace, což od něj nebylo moc hezké, ale což takové věci se dějí
    2) myslím, že je lepší začít s chovem našich motýlů např baboček, otakárků, lišajů martináčů; (inachis io, aglia tau, saturnia pavonia, hyloicus pinastri etc.) – jsou jednodušší, a zjistíš aspoň jaká je náročnost starání o housenky, rosení atd. pak se teprve vrhnout na tropické, kde je opravdu velký problém se sháněním potravy, s líhnivostí vajíček a hlavně teplotou a vlhkostí!
    3) mortalita 50% je ještě docela dobrá, jsou i horší bohužel…. :-/
    hodně uspěchů v dalším chovu, a druhama A. atlas, a S. cynthia jsi měl začít o nich je článek na každém foru, a internet je jich plný, stačilo by chvili hledat na ifauně atd…

    • Marek

      Ahoj,
      ono jsem ten článek psal tak trochu s nadsázkou, byla v tom nějaká “básnická licence” 🙂 Motýly odchovávám už nějakých pár let, první otakárci se mi narodili skoro dvě desítky let nazpět. Samozřejmě, že jsou ty naše druhy o hodně lehčí, mají daleko větší rozpětí možných teplot a vlhkostí. Prošli mi rukama například bourovci, babočky, přástevníci, lišajové… Jen jsem netušil, že jsou na trhu k mání i nějaké tropické druhy, kde je ta náročnost někde úplně jinde.
      Jsi z Budějic? Nemáš teď nějaké zajímavé druhy na prodej? Rád bych vyzkoušel něco dalšího…

    • Kolly

      ahá tak to jo…
      v budějicích studuju na jcu, ale motejly už kvuli časové náročnosti a přejíždění mezi domocem a čb nechovám bohužel, nyní pouze sklípkany, štíry a strašilky a nějaký plazy… 🙂
      vojta

  • Jan Kollross

    Bezva, já zatím v ČB chovám jen attacuse, ty housenky už jsou docela klobásy 😀 . Tak přeji chovu zdar.

    • Marek

      Paráda, ty máš attacuse? Zrovna se mi začali líhnout, jsou nádherní. Nechtěl bys třeba vyměnit vajíčka, aby jsme trochu zvedli variabilitu v chovu?

    • Honza Kollross

      Ještě jsem tak daleko nedošel, nevím jestli se mi to povede rozmnožit, ale asi spíš ne 😀 Takže kdybych od nich měl vajíčka, vyměnil bych, ale zatím nemohu 😀

  • Josef Lohnický

    Všude samí Atlasové… jen já ho nemo sehnat, závidím vám 😉