Zvířata nejen z bájných světů

drakDraka či jednorožce zná asi každý z nás, v mýtech a příbězích se však objevují i méně známá, ale o to děsivější zvířata. Luhy a háje fantazie jsou plné podivných stvoření, ale jak tomu tak bývá, vše většinou mívá reálný základ. Seznamte se s chimérou a dalšími…

Fénix
Tento bájný pták, který má být zrozen ze samotného ohně, se vyskytuje v mytologiích mnoha národů. Bývá pokládán za ztělesnění Boha slunce a je vyobrazován jako sokol s volavčí hlavou. Často je užíván jako symbol obrození nebo nesmrtelnosti, protože v určitém časovém intervalu (některé zdroje uvádí 100 let jiné 500 let) shoří v ohni a opět ze svého popela povstane ve větší kráse a mladosti.

Pokud bychom chtěli Fénixe najít, nepodaří se nám to, protože se dokáže objevit a zmizet zcela nenadále. Říká se také, že jeho slzy mají mocný léčivý účinek a jeho peří dokonce magické vlastnosti.

Kerberos
Je to tříhlavý pes, který hlídá brány podsvětí, aby se mrtvé duše nemohly dostat zprátky do světa živých a naopak. Jeho tři hlavy mají hlubší symbolický význam, jedna odkazuje k minulosti, jedna k přítomnosti a poslední k budoucnosti. Často je rovněž zpodobňován s hady kolem krku a dračím ohonem. Byl synem stohlavého obra Týfóna a Echidny (napůl žena napůl had) a jeho sourozenci byli dvouhlavý pes Orthos a dále zmiňovaná Chiméra či Hydra.

Hydra
Strašlivá vodní saň, která také bránila vstup do podsvětí, jako její bratr Kerberos. Po svých rodičích získala i svou podobu, měla devět dračích hlav a hadí tělo. Žila v močálech a nikdo proti ní nic nezmohl, protože pokud jí někdo useknul jednu z hlav, narostly jí místo ní dvě. Jedna z jejích devíti hlav byla dokonce nesmrtelná. Podlehla až Héráklovi, který jí přemohl ohněm. Dnes je symbolem nestvůrnosti či obludnosti (používá se i jako vyjádření hydra války apod.).

Hipogryf a gryf
Mytologický původ těchto zvláštních bytostí sahá dokonce až do 7. st. př.n.l. Tato zvířata mají přední část těla ptačí (orlí hlava, pařáty a křídla) a druhou koňskou (hypogryf) a nebo lví (gryf). Je to velmi hrdý tvor a pokud si ho znepřátelíte, umí ublížit i zabít. Proto, než se ho někdo může dotknout, musí se mu uklonit a pohlédnout mu zpříma do očí. Jeho ochočení je velmi složité, ale pokud si člověk získá jeho srdce, stává se z něj spolehlivý parťák. Bývá užíván jako symbol lidského vzestupu či dokonce moudrosti a ostražitosti a tak je často k nalezení v různých rodových erbech. Uvádí se rovněž, že byl ochranitelem zlatých pokladů. Měl totiž ty nejlepší vlastnosti z obou zvířat.

bazilisek

bazilišek… v tomto případě ten reálný

Bazilišek
Rovněž známý také pod jménem hadí král, protože všichni plazi slyší na jeho syčení. Měl by to být zářivě zelený okřídlený tvor s kohoutí hlavou a hadím ocasem. Baziliškové jsou obdařeni mimořádně jedovatými zuby. Ovšem ještě více nebezpečné jsou jeho žluté oči, traduje se, že jediný pohled může přinést smrt a nebo způsobit zkamenění. Velmi pozoruhodné je rovněž jeho rozmnožování, líhne se totiž z kohoutího vejce, které vyseděla ropucha. Vyskytuje se prvně v řecké mytologii. Má se dožívat řádově stovek let a bývá považován za symbol zkázy a neštěstí. Jeho dech totiž může otrávit vše kolem sebe a zanechává za sebou poušť. Pokud se napije z řeky či studny zůstává dlouhá léta zamořena jeho jedem. Proto si ho válečníci často malovali na své štíty, aby odstrašili nepřátele.

Bazilišek ale není jen výplodem fantazie, v přírodě můžeme najít více druhů totoho ještěra (např. Basiliscus plumifrons či Basiliscus vittatus), avšak nemá tak děsivé schopnosti jako jeho mýtický kolega.

Harpyje
Jedná se o stvoření antické mytologie, která jsou z části žena a z části pták. Představovaly zosobnění bouře a větru a rovněž odnášely duše zemřelých do podsvětí. Jejich popis a zobrazení se v průběhu věku měnily a později se harpyje stává zosobněním zla a dokonce i únoscem lidí, které pak měla ve svém hnízdě požírat. Díky svému pronikavému křiku se staly rovněž symbolem hašteřivých a hádavých žen.

Harpyje však neobývají jen bájný svět, ale setkat se s nimi můžeme i v reálném prostředí. Jedná se o druhý největší druh orla, který má tělo uzpůsobené k životu v pralese. Harpyje pralesní (neboli Harpia harpyja) dostala své jméno díky podobnosti právě s mystickým zvířetem, má na hlavě dvojitou chocholku a velmi silné a ostré drápy dlouhé až 13 cm.

Chiméra
Je spojením hned několika zvířat, zpředu měla podobu lva, uprostřed divoké kozy a vzadu draka. Měla tři tlamy, které dštily oheň a rovněž hlídala vchod do podsvětí. Osudným se jí stalo až setkání s Bellerofontésem, který jí zabil speciálním kopím z olova. Označení chiméra převzala dokonce i současná věda, která takto nazývá jedince, který se skládá z geneticky rozdílných buněk. Dokonce existuje celá podtřída paryb, která nese název chimérovci. Pro neskutečnou a těžko uvěřitelnou podobu chimér, bývá tento pojem rovněž používán ve smyslu přeludu či klamu.

Mantichora
Toto monstrum mělo tygří nebo lví tělo, lidskou hlavu a na konci svého ocasu jedovatý bodec či celý jejich trs. Mantichora bývá často zmiňovaná ve středověkých bestiářích. Byla obávána především proto, že se živí masem a nepohrdne ani tím lidským.

Veselá gryfka Markéta